Březen 2017

už mi to nikdy nedělej

1. března 2017 v 10:55
Ruku v ruce se v podnapilým stavu blížíme k mýmu bytu. S roztřesenýma rukama odemykám dveře a vedu ji za ruku do pokoje. Svlékne si bundu a položí ji na stůl,jako obvykle. Téměř okamžitě se mě chopí , chytá mě za pas a přitahuje k sobě. Líbá mě,divoce a zbavuje mě zbytečných kusů oblečení. Hlavně mi to neroztrhej,prosím. Chytá mě do vzduchu a následně hází dozadu na mou díkybohu velkou postel. Vrhá se na mě, dotýká se mě všude po těle a mě se opět zmocnil onen pocit chtíče. Chvíli mě dráždí dole a pak mě zase chytí a přenáší jinam. Odrhnuje svou bundu a všechno ostatní obecenstvo z mého stolu a posadí si mě. Roztáhne mi nohy a svlékne si tričko. Naskytl se mi krásný výhled na její hrudník. Vrhá se na můj klín. Drží mi nohy od sebe, ruce abych se nemohla hýbat. Můžu jen křičet. Když se po chvíli podemnou objevilo takové menší Máchovo jezero, chytá mě za ruku a pomůže mi seskočit ze stolu. Skoro jsme shodily i tiskárnu. Otevřu svou skříň a mám v plánu najít tam něco, čím bych mohla utřít ono jezírko, jenže bez šance. Jakmile se otočím zády, jednou rukou mi chytne obě ruce a tou druhou mi ošéfuje klín. Vráží do mě asi tři prsty a když si všímá, že opět protestuji jakýmisi vzlyky,zvedne ze země kalhotky které mi předtím sundala a narve mi je do pusy. Vzdávám se. Přesto,že to už bolí a přesto, že nechci, se oddávám mému submisivnímu postavení v téhle hře, rukama se opřu o mou skříň a prohnu se v zádech. Ona klečí a věnuje se mojí píče jazykem. Když si všímá,jak se prohýbám a vyšpuluju na ní zadek, neváhá a strká mi tam jeden prst. Nebolí to,na to jsem zvyklá. Líbí se jí jak teču. Je divoká a chce víc. Vedle na poličce nachází první oválný předmět který vidí a vráží mi ho do zadku. Trochu to bolí. Píchá mě do zadku ani nevím čím (později jsem zjistila že to byl nějaký balzám na rty) a líže mě. Pořád klečí a já, s pusou plnou svých kalhotek jí věnuju pohled a vidím,jak se v tom vyžívá. Balzám na rty v mém řitním otvoru přestává být příjemný a já se snažím dát ji najevo,že už stačí. Nesouhlasí. Ještě chvíli mě dělá a mě se do očí hrnou slzy. Přestává. Sedíme na posteli a ona vidí, že to přehnala.
"Promiň." Řekne a utře mi slzy. Odtahuju se od ní a utíkám do koupelny. Dlouho se sprchuju. Píča mě bolí a trochu krvácí, na to jsem zvyklá. Sedím na pračce a přemýšlím. Když už mi klín dovolí chodit, vejdu do svého pokoje a jsem tam sama. Není tam. Není tam! Kde je? Vyběhnu na chodbu a potkám svého bratra, že prý mou holku potkal na chodbě. Natahuju si kraťasy a triko a boty. Bez kalhotek,podprsenky,ponožek,nic. Volám jí a ona to nezvedá. Vybíhám ven na ulici. Brečím. Proč odešla? Naštvala jsem ji? Histericky utíkám ulicí na nejbližší tramvajovou zástavku s tím,že tam bude. Prší. Mrznu. Je Únor asi půlnoc a já v kraťasech přebíhám silnici. Vidím ji. Vidím ji! Má kapuci a stojí zády. Utíkám za ní a objímám ji. Držím ji hrozně silně a v záchvatu breku ji říkám "Už mi to nikdy nedělej! Neopouštěj mě!" Uvědomuje si že ji nenechám jen tak jít, že mi není jedno a že ji miluju. Že ji bezvýhradně miluju celým svým tělem i duší.
"co blbneš" řekne a dává mi svou bundu. Dokola opakuju se slzami na tváři ať neodchází.
"neodjedu ale ty si to obleč a pojď domů." řekne. Byla to snad nejhorší cesta ze zastávky ke mě. Mlčíme. Já se třesu a vzlykám. Jsme u mě a ona se mi omlouvá.
"Mlátit se umim ale na tohle jsem srab. Promiň mi to." řekne a drží mi obě ruce. Miluju ji. Miluju ji, miluju.
Tu noc jsme si dlouho povídaly a vyjadřovaly si city. Pak jsme si zahrály žolíka, a pak... Pak jsme spokojeně usnuly, nahé a v objetí.